Dívám se na Calistu přes oheň. Náhle vzhlédne, jako by vycítila mou pozornost, a naše pohledy se střetnou. Ve tváři se jí na okamžik mihne cosi nevyslovitelného – touha, bolest, naděje –, než svůj výraz donutí k pečlivé neutralitě.

Uhne pohledem jako první a vrátí se ke svému deníku.

Tah v mé hrudi zesílí, až téměř zabolí.

Běž za ní, naléhá Kael. Promluv s ní. Potřebuje nás.

Sotva mě zná. Ta myšle