Calista

Odpoledne je těžší.

Procházíme teď hustším lesem a cesta vyžaduje víc soustředění. Což by mělo být dobré – mělo by mě to odvádět od neustálého vědomí, že Torian jde za mnou.

Nefunguje to.

Až přehnaně vnímám každý zvuk, který vydá, každé jeho pohnutí. Pouto mě táhne jako skutečné lano a čím déle ho ignoruji, tím je neodbytnější.

Jdi k němu, žadoní Lyrica. Prosím. Jen si s ním promluv. Dotkn