Torian

Zdá se mi o jantarových očích.

Nejsou to poklidné sny – spíš roztříštěné obrazy, které připomínají vzpomínky deroucí se na povrch. Táborový oheň. Vůně levandule a citrusových květů. Ostrá, vznětlivě vyřčená slova. Hlas vyslovující mé jméno s podrážděním a něčím jemnějším v podtónu.

„Toriane, ty jsi nemožný.“

Probouzím se před úsvitem a ten sen se na mě lepí jako ranní mlha. Hlas v mém snu p