„Vidíš?“ Udržuji hlas klidný navzdory ohni, který se mi rozlévá v krvi. „Prozrazuješ svůj záměr dřív, než se vůbec pohneš.“

„Chápu,“ hlesne bez dechu. A není to námahou.

Měl bych ji pustit. Měl bych ustoupit a zachovat profesionální odstup. Místo toho si palčivě uvědomuji každý dotyk. Její záda přitisknutá k mé hrudi. Splašený tep pod mými konečky prstů. To, jak mi dokonale padne do náruče.

Družka