Calista

Večeři sotva zvládneme dovést do konce.

Jídlo je prosté – ze zámecké kuchyně, nic honosného. Jenže já jeho chuť téměř nevnímám. Nedokážu se soustředit na nic jiného než na to, jak se na mě Torian neustále dívá, jak vzduch mezi námi s každou další minutou houstne.

„Ty nejíš,“ poznamená.

„Ty taky ne.“

„Jsem rozptýlený.“ Hlas má chraplavý. „Rozptyluješ mě.“

„Opravdu?“ Odložím vidličku a zachy