Torian

Sen mě probouzí za rozbřesku.

S někým se hádám. S ženou. Její hlas zní ostře, plný bolesti a hněvu, ale její tvář nevidím – jen matný dojem jantarových očí lesknoucích se nevyplakanými slzami.

„Nemáš právo dělat tohle rozhodnutí za mě,“ říká. „Nemáš právo rozhodovat, co je příliš nebezpečné, čeho jsem schopná...“

„Snažím se tě chránit,“ slyším sám sebe odpovídat. Hlas mám drsný, zoufalý. „P