Torian

„Toriane!“ Calista už stála přede mnou a dlaněmi mi svírala tvář. „Toriane, podívej se na mě. Co se děje?“

Nedokázal jsem odpovědět. Nemohl jsem popadnout dech. Ty vzpomínky byly drtivé, spalující a každá z nich byla jako bodnutí nožem do hrudi.

Ublížil jsem jí. Zničil jsem ji. Zamiloval jsem se do ní. A pak jsem na ni úplně zapomněl.

A ona to celé břemeno nesla sama. Sledovala mě, jak tápu