Torian

Nespím.

Nemůžu spát, když vím, že za úsvitu odjíždí. Nedokážu ani zavřít oči, aniž bych viděl její tvář, slyšel její hlas, cítil to pouto, které se po jejím odchodu natáhne, zeslábne a vzdálí.

Vím, že je to směšné. Už měla být pryč. Kdyby nebylo útoku odpadlíků, byla by. Ale ten odklad, ten kratičký oddechový čas, dělá zítřek nějakým způsobem ještě těžším.

A tak pracuji celou noc. Hlášení h