Valerius

Cvičiště je v tuto hodinu prázdné, až na Daria, který s metodickou přesností rozestavuje cvičné figuríny. Když se přiblížím, zvedne hlavu a tvář se mu roztáhne do úsměvu.

„No ne, copak to sem nejde, Jeho Královská Nerudnost,“ zavolá. „Přišel sis vybít špatnou náladu?“

I přes to všechno se neubráním úsměvu. Darius je mým stínem už od dob, kdy jsme byli štěňata; syn nejdůvěryhodnějšího otco