Valerius

Trhnutím se probouzím, pot vsáknutý do hedvábných prostěradel, srdce mi buší do žeber, jako by se snažilo vydrat ven. Noční můra na mně ulpívá, útržky obrazů mi stále hoří za víčky – mé tělo se trhá ve dví, jedna polovina září léčivým světlem, druhou stravuje síla alfy, obě poloviny k sobě natahují ruce, ale nikdy se nespojí.

„Jenom sen,“ zamumlám a protřu si dlaní obličej.

Jenže to jako