Můj šok musel být na mé tváři jasně patrný, protože se zachichotala – zvukem připomínajícím šustění suchého listí. „Copak sis myslela, že jsem tě k té hranici poslala náhodou? Že bych neucítila blížící se protnutí mocí?“

„Věděla jsi to,“ zašeptám a klesnu naproti ní. „Věděla jsi, že ho potkám.“

„Věděla jsem o možnostech,“ opraví mě. „Osud nabízí cesty, nikoli jistoty. Viděla jsem stříbrnou nit, kt