POHLED FREYI:

Nohy jsem měla jako přirostlé k chodníku před tyčícími se železnými branami. Smyčcová hudba z pěstěných trávníků se vysmívala bouři, která zuřila v mé hrudi. Než jsem stačila udělat jediný krok směrem k oslavě a dožadovat se odpovědí, na ramena mi dopadly těžké ruce. Ze stínů kamenných sloupů vystoupili dva členové ochranky. Popadli mě za paže. Odtáhli mě pryč z jasného slunečního svitu a z toho ohavného pohledu na svatbu mé sestry. Vlekli mě úzkou postranní pěšinou k zadnímu vchodu kensingtonského sídla. Tohle býval můj domov. V těchhle zahradách jsem dřív trhala květiny. Znala jsem na téhle cestě každý kámen. Teď jsem nebyla nic víc než nezvaný vetřelec.

Silně mě vstrčili do postranních dveří pro služebnictvo. Klopýtla jsem přes práh. Těžké dřevěné dveře se za mnou s prásknutím zabouchly. Zámek cvakl a uvrhl mě do černočerné tmy. Polkla jsem zvedající se žluč. Hrubá kamenná podlaha mi odřela dlaně, když jsem brzdila pád. Vzduch páchl vlhkou hlínou, rozlitým vínem a opuštěností. Byl to starý vinný sklep, který jsem před lety renovovala. Realita mi pronikla hluboko do kostí. Strávila jsem tři roky hnitím v betonové vězeňské cele pro Vance. Během soudních procesů jsem držela jazyk za zuby, abych ochránila jeho impérium. Dnes byl den mého propuštění. Odplatil mou oběť rozvodovými papíry a pozvánkou na svou svatbu. S mojí vlastní sestrou.

Seděla jsem na studené podlaze a zírala do temnoty. Hruď se mi zvedala s každým trhaným nádechem. Čekala jsem, až si oči zvyknou, ale nebylo tam žádné světlo. Těžké železné panty zavrzaly. Proužek světla z chodby prořízl šero. Nepotřebovala jsem vzhlížet. Do zatuchlého vzduchu pronikla vůně drahé kolínské. Byla to vůně, která patřila na galavečery vyšší společnosti a do zasedacích místností korporací, tak vzdálená zápachu bělidla a rzi, na který jsem si zvykla ve své cele. Vance vešel do místnosti. Měl na sobě bezchybný černý smoking, ušitý na míru pro jeho velký den. Na jeho pohledné tváři seděl výsměšný úsměv. Řízl mě přímo do žeber.

Zvedla jsem se z podlahy. Kolena se mi podlamovala. Ruce se mi třásly.

"Jak jsi mi to mohl udělat, Vancei? Strávila jsem tři roky hnitím v cele kvůli tobě. Vzala jsem na sebe vinu za tvé offshoreové účty. Podepsala jsem ta doznání, abych zachovala tvé jméno čisté. Věřila jsem, že na mě dnes budeš čekat. Ty sis vážně vzal mou vlastní sestru?"

Vance se opřel o těžké dřevěné dveře. Zkřížil si paže na hrudi. Pokrčil rameny s takovou nenuceností, až se mi zvedl žaludek. Oprášil si z hedvábné klopy neviditelné smítko prachu.

"Ingrid se prostě lépe hodí pro život, který buduji. Potřebuji partnerku s menší zátěží. To sis vážně myslela, že by žena se zápisem v trestním rejstříku a tváří plnou zoufalství mohla zapadnout do mého života jako Kensingtonová?"

Jeho slova se odrážela od tmavých kamenných zdí. Zatnula jsem pěsti podél těla. Nehty se mi zaryly do měkkého masa dlaní. Odmítala jsem mu dovolit, aby mě viděl plakat. Donutila jsem se narovnat páteř.

"Snášela jsem to peklo vězení pro nás."

Jeho smaragdové oči pohasly. Výsměšný úsměv mu zmizel ze rtů. Jeho tón zjedovatěl.

"Nikdy nebylo žádné my, Freyo. Byl jsem jen já a věci, které jsem potřeboval z tebe vyždímat. Byla jsi pohodlný štít a teď jsi přítěž."

Jeho vystupování ztemnělo. Uhlazený ženich ze smetánky zmizel. Proměnil se v něco predátorského. Vance postoupil vpřed. Překonal vzdálenost mezi námi dvěma dlouhými kroky. Brutální silou mě popadl za levé zápěstí. V malé místnosti se ozvalo ostré křupnutí. Paží mi projela ostrá bolest. Strčil do mě dozadu. Má páteř tvrdě narazila na studenou kamennou podlahu. Jeho těžká váha na mě dopadla a přitiskla mé tělo k zemi. Zmítala jsem se pod ním. Kopala jsem nohama a kroutila trupem. Plíce mi hořely po vzduchu, ale jeho sevření bylo jako železné.

Ušklíbl se na mě. Jeho dech mě pálil na tváři.

"Tohle je můj dárek na rozloučenou pro tebe."

Jednou masivní rukou mi přišpendlil obě zápěstí nad hlavou. Volnou rukou mi roztrhl přední část ošoupaných džínů. Utrhl kovový knoflík. Stáhl mi levné bavlněné spodní prádlo po stehnech a zamotal látku kolem mých kolen. Rozepnul si zip u kalhot ušitých na míru a vytáhl penis. Zaječela jsem, ale on mi srazil předloktí na hrdlo a udusil ten zvuk. Neobtěžoval se s žádnou přípravou. Vrazil penis přímo do mé vagíny. Pánví mi projelo ohavné trhnutí bolesti. Vynutil si na mně svůj nesouhlasný dotek. Přirážel do mě s ohavnou silou. Při každém pohybu mi hlava praštila o kamennou podlahu. Jednal s mým tělem s chladnou lhostejností. Použil mě jako fyzickou nádobu, aby zlomil to, co z mého ducha ještě zbývalo. Ostré tření pálilo. V ústech jsem cítila kovovou chuť krve. Vidění se mi rozmazalo nevyroněnými slzami a čirou agónií.

Fyzické znesvěcení mě vyprázdnilo. Rozštípal mé zlomené srdce nad jakoukoliv naději na nápravu. Konečně přestal. Vytáhl svůj penis z mé vagíny a postavil se. Upravil si zip. Narovnal si čistě bílé manžety, jako by se nic nestalo. S úšklebkem pohlédl dolů na mé pohmožděné, chvějící se tělo.

"Užij si svůj nový život, Freyo. Prodal jsem tě muži, který nemá v lásce neposlušnost. Tvůj nový manžel je opravdové monstrum. Kaelen Voss je horší než já a dokonale se k tobě hodí."

Otočil se na podpatku a vyšel ze dveří. Těžká západka s cvaknutím zapadla.

Ležela jsem na studeném kameni. Nemohla jsem dýchat. Nemohla jsem se hýbat. O několik vteřin později se dveře znovu otevřely. Do místnosti napochodovali dva velcí strážci. Jeden mě popadl za zacuchané vlasy. Druhý mě vytáhl za pohmožděnou paži. Vlekli mé zbité tělo po podlaze.

"Hněte s tím. Hoďte tenhle odpad dozadu."

Vytáhli mě zadním východem sídla. Strčili mě obličejem napřed na zadní sedadlo čekajícího černého SUV. Kožená sedadla na mé odřené kůži studila jako led. Těžké dveře se zabouchly a uzavřely mě uvnitř.

Motor zaburácel k životu. Vozidlo se rozjelo pryč od kensingtonského sídla a nechalo můj starý život v prachu. Každý hrbol na silnici vysílal čerstvé vlny agónie, které mi vyzařovaly páteří. Ležela jsem stočená na podlaze u zadních sedadel, neschopná se vytáhnout na měkká kožená sedadla. Tělo mi pulzovalo ohavnou bolestí. Krev mezi mými stehny byla lepkavá. Rytmické hučení pneumatik na asfaltu mi vibrovalo roztříštěnými kostmi. Střídavě jsem ztrácela a nabývala vědomí. Trauma a vyčerpání mi zatěžovaly oční víčka. Skrz mlhavou temnotu můj zrak zablikal k přední části kabiny. Skleněná přepážka byla spuštěná přesně tak, aby se dalo prohlédnout skrz. Vycítila jsem mocnou siluetu, která obsadila sedadlo spolujezdce. Muž seděl naprosto nehybně. Nepromluvil jediné slovo, ale už jen jeho samotná přítomnost vládla těžkému vzduchu v autě. Vyzařoval dominantní energii, ze které se mi zježily chloupky na pažích. Než jsem stačila zpracovat, kdo to byl, pohltila mě celou těžká temnota. Znovu jsem omdlela.

Zamrkala jsem a probudila se. Přes tónovaná skla pronikalo tlumené večerní světlo. SUV parkovalo na rozlehlé kruhové příjezdové cestě. Motor byl vypnutý. Zadní dveře se otevřely. Do tváře mě udeřil nával chladného nočního vzduchu. Venku stál Jarek.

"Paní Vossová."

Jeho hlas byl pevný, ale kontrolovaný. Zvedla jsem se z podlahy. Mé svaly křičely na protest. Fyzicky jsem vyklopýtala z vozidla. Nohy mi na vteřinu vypověděly službu. Zachytila jsem se o těžký rám dveří. Stála jsem na dlážděném nádvoří před moderním sídlem. Mé oblečení bylo potrhané. Vlasy jsem měla zacuchané. Byla jsem dezorientovaná a zbitá.

Než jsem se stačila pořádně nadechnout, tichý večerní vzduch prořízl ostrý hlas a přerušil ticho.

"To je ta nová služka? Má vlasy jako hnízdo."

Podívala jsem se k velkolepým kamenným schodům u vchodu. Stála tam malá dívka. Měla tmavé vlasy a pronikavé oči. Zamumlala tu urážku, aniž by vůbec vzhlédla od zářící obrazovky tabletu ve svých rukou. Zaťukala na obrazovku svým malým prstem, vyzařující mrzutost.

Jarek předstoupil, aby to uvedl na pravou míru. Než stačil promluvit, ze stínů za dívkou zaduněl hluboký, zemi otřásající hlas. Ta čirá autorita v onom tónu mi rozvibrovala hrudník.

"Ne, Nolo."

Palu jsem zvedla zrak. Dech se mi zadrhl v suchém hrdle. Do tlumeného světla verandy vystoupil muž. Vizuálně byl božský. Jeho ostrá linie čelisti a široká ramena vypadaly, jako by je vytesali sami bohové. Měl na sobě tmavý oblek, který bezchybně obepínal jeho svalnatou postavu. Vyzařoval z něj nesmírná aura moci, která ovládala celé nádvoří. Nikdy jsem neviděla muže, který by vypadal tak hrozivě. Položil své silné ruce jemně na ramena mladé dívky.

"To je Freya Vossová. Tvá nová nevlastní matka."

Ústa mi zůstala dokořán. Slova mi zamrzla na rtech. Zírala jsem na něj, paralyzovaná. Mužův pronikavý pohled se upřel přímo do mého. Jeho tmavé oči přelétly můj zbitý stav. Zprvu tyto oči jiskřily temným pobavením nad mým vyděšeným šokem. Zdálo se, že si užívá faktu, že jsem byla jeho přítomností zahlcena.

Ale pak se, stejně nečekaně, jeho výraz změnil. Oči se mu prudce zúžily. Jeho hranatá čelist se pevně sevřela. Pobavení zmizelo, nahrazeno něčím primárním. Vypadal divoce, nezkrotně a nebezpečně.