POHLED KAELENA:

Její čelist visela povolená a rámovala čirou hrůzu vepsanou v její bledé, pohmožděné tváři. Sledoval jsem, jak na ni dopadá to zjištění, a vychutnával si, jak se její zbité tělo třáslo v tlumeném světle verandy. Vypadala křehce. Zlomitelně. Mé počáteční pobavení vyprchalo, nahrazeno temným, prvotním hučením v mé krvi. Tohle byla Freya. Manželka Vance Kensingtona. Má nová pěška.

Byznys byl bezchybný. V každé zasedací místnosti i v podsvětí jsem byl Kaelen Voss: bůh mezi muži, nelítostný a neústupný. Bylo to přesně tak, jak se mi to líbilo.

Ale pod kůží mi zůstávalo svědění. Pomsta. Vrátil jsem se, abych dokončil válku, která začala před lety. Krvavé dluhy zůstaly nesplaceny a rodina Kensingtonů mi dlužila strmou cenu. Vance věřil, že jeho bohatství ho dokáže ochránit. Já byl ale trpělivý. Vzít mu jeho zneužívanou, odhozenou manželku přímo pod nosem byl strategický tah.

Přesto mi dnes chuť vítězství připadala mdlá. Odpoledne jsem strávil roztěkaný. Příčina stála právě teď poblíž mých nohou. Nola, má šestiletá dcera. Dnes dříve vypadala, že není ve své kůži. Stála ve dveřích mé kanceláře a trucovala způsobem, který ovládala jen ona.

"Tati, ty pořád pracuješ. Potřebuju někoho, kdo tu může doopravdy být."

Pamatoval jsem si to zlomení v jejím tenkém hlásku. Přitáhl jsem si ji na klín a uhladil jí zacuchané vlasy.

"Zlatočko, pořád tu máš služebné."

Nola se na mě podívala těma tvrdohlavýma očima.

"To není totéž. Domov potřebuje maminku."

Zkřížila si ručky. Noliny požadavky byly zákony. Byla jediným člověkem, kterému bych nikdy neřekl ne. Pokud má dcera požadovala mateřskou postavu, seženu ji. Nepotřeboval jsem lásku, aby mi komplikovala život. Potřeboval jsem jen poslušnou ženu, která by Nole dělala společnost, stála by po mém boku na veřejnosti a případně by poskytla další děti pro Vossův odkaz.

Už jsem přesně věděl, kdo tyto parametry splňuje. Zlomená, zbitá manželka Vance Kensingtona. Freya byla přesně to, co jsem vyžadoval. Poslušná hračka, kterou si můžu zformovat. Nic víc.

Teď stála v mé přítomnosti. Zabořil jsem si ruce hluboko do kapes a užíval si ten strach vyzařující z jejího postoje. Byla dezorientovaná, kymácela se jako zvíře lapené do pasti. Její kůže byla ve večerních stínech přízračně bledá. Vlasy jí visely zplihle, zplstnatělé potem. Její oblečení bylo potrhané, poskvrněné zbytky jejího bídného bývalého života. A ty oči. Pronásledované a prázdné, jako by ji právě protáhli peklem.

Bylo to dokonalé.

Vydal jsem rozkaz, aniž bych přerušil svůj pohled. "Jareku, vezmi Nolu dovnitř. Připrav ji do postele."

"Ano, šéfe." Jarek položil mé dceři ruku na rameno a vedl ji ke vchodu.

Moje dcera nepotřebovala vidět to monstrum číhající pod mými drahými obleky. Jakmile těžké dveře cvakly, ticho na nádvoří se stalo ohlušujícím.

Freya ztěžka polkla. Její pohled těkal po rozlehlém sídle a vnímal ozbrojené stráže. Zmatek a hrůza jí zkřivily pohmožděné rysy. Vypadala tak pozoruhodně zlomitelně. V útrobách se mi převalil zvrácený pocit uspokojení. Tohle byl nástroj, který použiji k přeměně svého plánu ve skutečnost.

"Co se to děje?"

Její hlas byl ve studeném vzduchu jen křehkým šepotem, ale pod jejím vyčerpáním jsem viděl skrytý vzdor.

Zkoumal jsem ji a nechal ticho natahovat, dokud nebylo napětí nesnesitelné. Sledoval jsem, jak se pod mým pohledem ošívá. Nechal jsem své odhalené oko přejet po jejím špinavém stavu.

"Běž se umýt, Freyo. Vypadáš špinavě."

Spadla jí čelist. Tváří jí kmitl šok, po kterém okamžitě následovalo ztvrdnutí jejích rysů.

"No, kdybych sem nebyla odvlečena násilím a bez jakéhokoli varování, možná bych měla čas na perličkovou koupel a nějaký make-up."

Koutek úst mi zacukal temným úsměvem. Měla kuráž. Možná víc, než naznačovaly mé zprávy z rozvědky. Zlomím ji natošup. Ničení pýchy byla moje specialita.

Luskla jsem prsty. Ze stínů se zhmotnila služebná jménem Tessa. Její pohyby byly rázné a poslušné.

"Vezmi ji do hostinského apartmá. Umyj ji. Pořádně."

Tessa přikývla rychlým, trhavým pohybem. Vykročila směrem k naší nejnovější obyvatelce.

Freya stiskla rty do tenké, rozzuřené linie. Čelist se jí pevně zatnula. Zírala na mě s nenávistí a ignorovala služebnou postávající u jejího lokte. V jejích unavených očích jasně hořela ohnivá rebélie.

"Nikam nepůjdu, dokud nebude mít někdo tu slušnost mi vysvětlit, proč tu jsem."

Sotva tu větu dokončila, když jsem se pohnul. Překonal jsem vzdálenost mezi námi jedním plynulým krokem. Má ruka ze tmy vystřelila vpřed. Prsty se mi bezpečně obtočily kolem jejího štíhlého krku. Přírazil jsem ji dozadu a pevně ji přimáčkl k boku SUV.

Ztuhla. Ruce jí vyletěly vzhůru a prsty se zoufale zaryly do mého zápěstí. Jeji dech přicházel v mělkých, zpanikařených výbuších. Stiskl jsem přesně tolik, abych nastolil svou dominanci. Donutil jsem ji podívat se na mě. Ujistil jsem se, že zírá přímo do mého odkrytého oka, a nechal ji pohlédnout do ohně tekuté mědi hořícího s nelítostným záměrem. Nechal jsem ji vstřebat pohled na mou pásku přes oko, tuhé sevření mé čelisti a čiré nebezpečí, které jsem vyzařoval.

Ztišil jsem hlas do smrtícího dunění. "Pravidlo jedna, Freyo. Neopakuji se."

Oči se jí rozšířily. V jejím pohledu se střetl syrový strach se zběsilým rozhořčením. Dusila se v mém sevření, lapená jako pták do pasti, ale můj pohled vydržela. V jejích kostech byla nepopiratelná křehkost, ale v její duši zuřil divoký oheň. Fascinovalo mě to. Ona mě fascinovala. Většina lidí se pod mým pohledem zhroutila, ale Freya byla jiná. Bojovala s tou hrůzou.

Po dlouhém okamžiku jsem stisk uvolnil.

Zavrávorala dozadu a zachytila se kliky dveří. Třela si zrudlé hrdlo a lapala po dechu. Ale nikdy neuhnula pohledem. Její pýcha tam stále byla a vřela těsně pod jejím zbitým povrchem, i když bojovala s tím, aby uklidnila své trhavé dýchání. Tohle bude zábava. Získal jsem fascinující novou hračku.

Tessa znovu postoupila vpřed a váhavě položila ruku na Freyino rameno.

Tessa pronesla instrukci a udržovala si plochý tón. "Tudy, madam."

Freya se zprvu odmítla pohnout. Podívala se mezi mě a služebnou a kalkulovala své šance. Realita konečně dopadla na její pohmožděná ramena. Sklopila zrak a nechala se odvést od vozidla.

Zůstal jsem stát u SUV a zabořil si ruce zpět do kapes. Sledoval jsem její vzdalující se postavu, jak stoupá po velkolepých kamenných schodech. Mysl mi převracela nekonečné možnosti, jak si ji zformovat. Zlomím ji a znovu z ní vybuduji dokonalé aktivum. Její dřívější bolest a zlomený duch budou hrát v můj prospěch, zajistí její poslušnost a poddanost.

Tohle byl teprve začátek. Ještě to nevěděla, ale teď už byla moje. Moje k tvarování, moje k ovládání. Každý její kousek bude patřit mně. Brzy pochopí pravidla tohoto nového světa, do kterého vstoupila.

Sledoval jsem, jak ji Tessa vede dovnitř. Freyin vzdor byl jen dočasný zádrhel, jehož potlačení si užiji. Koneckonců jsem byl Kaelen Voss a nikdo se mi nepostavil a nevyhrál.