POHLED FREYI:

Přestala jsem počítat dny. Čas se vlekl jako melasa, hustý a pomalý, zatímco jsme žily pod neustálým stínem strachu. Byly jsme v kleci jako zvířata – střežené, sledované, vyhladovělé po důstojnosti. Trent už nebyl ten muž, kterého jsem si pamatovala. Ať už měl v očích dříve jakékoliv světlo, už dávno ho udusilo něco krutého a chladného. Ten kdysi lehký úsměv, který nosil jako odznak,