POHLED FREYI:

Díkybohu, že jsem neposlechla.

Něco mi říkalo, ať to nedělám. Ve chvíli, kdy Kaelen vyšel ze dveří a z ramen mu ještě sálalo napětí, jsem nedokázala jen tak sedět. Tělo mi to nedovolilo. Popadla jsem kabelku, ignorovala váhavé reptání jeho stráží a vydala se za ním.

Ještě že tak.

Kdybych se opozdila o minutu – k čertu, byť jen o vteřinu –, bůhví, co by ten tlustý budižkničemu naší dc