POHLED KAELENA:

Cesta domů byla osamělá, ale moje hlava ne. Ta nebyla osamělá nikdy. Vždycky se našla nějaká myšlenka, která mi dělala společnost.

Ublížit tomu klukovi mi mělo něco přinést. Úlevu. Uspokojení. Tečku. Cokoliv.

Ale nezůstalo po tom nic než hořká pachuť v ústech a rudé skvrny na kloubech.

Nebyl to Salvatoreho syn. Ani nikdo z vnitřního kruhu donů. Jen nějaký náhodný pětadvacetiletý kl