POHLED KAELENA:

Nemyslel jsem si, že život ještě někdy může být tak celistvý. Život konečně zase dával smysl. Byl to prostě... klid. Povědomý. Bezpečný.

„Zlatíčko, co se děje? Ještě ses jídla ani nedotkl,“ řekla matka a její hlas zněl jako ta tichá ukolébavka, kterou jsem si pamatoval z dětství. Natáhla se přes stůl a s mateřskou něhou mi uhladila pramen vlasů. Přesně tak, jak to dělávala, když js