Pohled Anyi.

Z hrdla se mi vydralo tiché zanaříkání, když mi po holé kůži přejel chlad. Snažila jsem se přitáhnout si těžká prostěradla blíž, ale drahou látku mi svírala nějaká těžká váha. Zamrkala jsem těžkýma očima a pokusila se rozehnat tu přetrvávající mlhu bezvědomí. Hruď mi začala drásat panika. Podívala jsem se dolů na vlastní tělo a žaludek se mi stáhl do pevného uzlu. Pod tmavými hedvábnými prostěradly jsem byla nahá.

Než stihl můj otupělý mozek plně zpracovat to luxusní prostředí nebo to, jak jsem se vůbec dostala do téhle masivní postele, velká mozolnatá ruka se náhle sevřela kolem mé paže. Adrenalin mi v návalu čistého instinktu zaplavil tělo. S lapnutím po dechu jsem se prudce otočila a silou zvedla ruce, abych toho neznámého vetřelce odstrčila. Pohnul se rychleji. Hbitě mi přitiskl obě zápěstí nad hlavu, přitlačil mě svou těžkou, svalnatou postavou do matrace a uvěznil mě v pasti z čistých svalů.

„Šéfe?!“ zamumlala jsem.

Mé prvotní, zoufalé zmatení se rychle změnilo v chmurnou, prázdnou rezignaci. Plíce mi naplnila charakteristická vůně tmavého bergamotu a cedrového dřeva. Poznala jsem tahle tmavá prostěradla. Byla jsem v jeho pokoji. To zjištění mě zalilo jako ledová voda. Omdlela jsem poté, co jsem byla svědkem toho, jak chladnokrevně zavraždil svého manažera, a on mě přinesl sem.

Když na mě naplno položil svou drtivou váhu, mé vzdorující ruce instinktivně spočinuly naplocho na jeho tvrdé, silně osvalené hrudi. Zadrhl se mi dech v krku. To bylo vůbec poprvé, co jsem se odvážila úmyslně dotknout jeho kůže. Pod mými třesoucími se dlaněmi působily jeho svaly jako vytesané ze žuly a vyzařovaly spalující žár, který ostře kontrastoval s chladným ranním vzduchem v místnosti. Zkoumala jsem ho v měkkém ranním osvětlení ložnice a můj pohled putoval přes široké rozpětí jeho ramen až k obličeji. Zastavila jsem se a srdce mi vynechalo bizarní úder.

Jeho intenzivní oči nebyly tou zastrašující, mrtvou šedou barvou, jak jsem si vždycky myslela. Když na mě shlížel dolů, jeho oči byly hluboké, fascinující a zářily jako oceánská modř. Zírala jsem do nich a na okamžik ztratila nit svých myšlenek. Jeho neuvěřitelně dlouhé, tmavé řasy rámovaly ty nápadně modré duhovky a působily jako husté závěsy nad krásným mořem. Při bližším pohledu na jeho ostré, pohledné rysy z této intimní vzdálenosti jsem si všimla malého, zřetelného znaménka, jemně skrytého pod tmavým strništěm na jeho ostré čelisti. Jeho úchvatná tvář mě krátce okouzlila a zastavila mi dech v plicích.

Pak se ta prchavá iluze jeho krásy roztříštila.

Do mysli mi jako bdělá noční můra vtrhly děsivé, krvavé události včerejšího dne. Ohlušující rány výstřelů rozléhající se ve zvukotěsné kanceláři mi stále zvonily v uších. Stále jsem měla před očima, jak Calebova lebka s odporným, mokrým křupnutím narazila na tvrdou podlahu, krev a mozková tkáň rozstříknuté po drahém koberci. Ty trýznivé, bublavé výkřiky umírajícího muže dusícího se vlastní krví se mi přehrávaly v hlavě ve smyčce.

Byl to nemilosrdný netvor. Byl to chladnokrevný vrah a já tu pod ním ležela odhalená a spala nahá.

Vyděšená tím vrahem, který mě tiskl do matrace, jsem ucukla rukama z jeho hrudi, jako by mi ta kůže spálila dlaně. Zoufale jsem se snažila vyškrábat pozpátku nahoru k vysokému čelu postele a kopala nohama, abych unikla z jeho nebezpečného dosahu. Chtěla jsem utéct, schovat se, dostat se co nejdál od tohohle nebezpečného mafiánského bosse, jak jen to lidsky bylo možné.

Lehce mě jednou širokou rukou zatlačil zpět dolů. Volnou rukou popadl silné prostěradlo, strhl ho ze mě a odhodil ho stranou. Obě naše těla zůstala odhalená chladnému rannímu vzduchu. Lapla jsem po dechu a snažila se překřížit si ruce na prsou, ale on vyrazil vpřed.

Začal mi hrubě, hladově masírovat má holá prsa. Jeho velké ruce majetnicky svíraly mé měkké tělo, až se mi dělaly modřiny. Ve slepé, náhlé panice mi ruce vyletěly nahoru, abych jeho široká ramena odstrčila. Zoufale jsem chtěla zastavit to jeho napadení, zoufale jsem chtěla vytvořit prostor mezi mnou a vrahem.

Okamžitě sevřel obě má jemná zápěstí do železného stisku, zkroutil je k sobě a přitiskl je silou do matrace vedle mé hlavy.

„Zůstaň ležet, jestli chceš, aby ti ty ruce zůstaly.“

Jeho hlas byl tvrdé, nekompromisní, chraplavé zavrčení, které mi do žil vlilo čistý led. Krev mi ztuhla v žilách. Se smrtící jistotou jsem věděla, že by ani dvakrát nepřemýšlel, kdyby mě měl zabít. Nebyla jsem pro něj nikdo, jen nějaká náhodná, zadlužená holka, kterou používal k agresivnímu ukojení svých potřeb.

Okamžitě jsem ztuhla. Končetiny mi ztvrdly. Přestala jsem bojovat a přinutila své tělo k podřízenosti, zatímco se mi do očí hrnuly horké slzy. Nechala jsem ho sklonit se, pevně jsem zavřela oči, když začal hrubě kousat a sát citlivou kůži na mém krku. Jeho zuby škrtaly o místo, kde mi pulzovala krev, a zanechávaly za sebou bolestivé modřiny, které mi rozkvétaly přes hrdlo. Z mých třesoucích se rtů uklouzlo tiché zakňučení. Upínala jsem se k jedinému, malému milosrdenství – ani jednou se nepokusil nárokovat si mé rty k polibku. Ústa udržoval striktně na mém krku, k mému tělu se choval jako k nádobě pro svou agresi a mé rty nechával nedotčené. Byla to jediná část mě samé, kterou jsem stále vlastnila.

Najednou mě bez varování chytil za boky a hrubě mé tělo převrátil. Lapla jsem po dechu, když se mi tvář zabořila do matrace. Než jsem se stihla zorientovat, silou mi pod břicho strčil dva vysoké polštáře a zvedl mi boky do vzduchu.

Obrnila jsem se a kousla se do vnitřní strany tváře. Chytil mě za boky, aby si srovnal míření, a vrazil mi svůj tlustý, tvrdý penis hluboko do mé těsné vaginy jediným brutálním, neúprosným přírazem.

Z hrdla se mi vydral hluboký výkřik při tom tvrdém, nečekaném nárazu. Jeho obrovská velikost mě natáhla až k bodu protržení. Zoufale jsem se svíjela proti té bolesti a kopala nohama ve snaze zmírnit ten drtivý tlak.

Na mé nahé stehno dopadlo ostré, štípavé plácnutí. Silný náraz jeho dlaně zanechal mou kůži v ohni. Bylo to přísné varování, abych se podvolila.

S tváří natlačenou do matrace jsem se přestala hýbat. Pevně mi jednou velkou rukou sevřel obě zápěstí za zády a jeho železný stisk je držel u sebe, abych se nemohla bránit. Když jsem neměla kam jinam uniknout, schovala jsem svou slzami smáčenou tvář hluboko do polštářů. Stáhl boky dozadu a znovu do mé vaginy vrazil svůj tvrdý penis, čímž nasadil nelítostný, bušící rytmus.

K mému naprostému zděšení mě mé zrádné tělo znovu zradilo. Prvotní bolest ustoupila a byla nahrazena zvrácenou, intenzivní fyzickou rozkoší. Neúnavné tření jeho tlustého penisu klouzajícího hluboko uvnitř mé vlhké vaginy rozdmýchalo oheň v mých nervových zakončeních. Emočně mě však ta hluboká hanba dusila. Připadala jsem si přesně jako laciná děvka, sténající nahlas za peníze pod mužem, kterým jsem opovrhovala a jehož jsem se bála. Slzy máčely bílý povlak polštáře pod mými tvářemi.

Hlasité, mokré pleskání kůže o kůži se odráželo od zdí. Tichou ložnici naplňovalo jeho hluboké, zvířecí vrčení, jak do mě přirážel tvrději a rychleji. Každý brutální příraz mě posouval blíž k okraji. Prsty u nohou se mi kroutily proti prostěradlu. Stěny mé vaginy se nedobrovolně stahovaly kolem jeho tvrdosti. Hlasitě jsem vydechla a zvrátila hlavu proti matraci, když mnou projel mocný orgasmus, který mi roztřásl celé tělo.

O několik vteřin později se z jeho hrudi vydralo hlasité, dunivé zavrčení. Zvedl boky k jednomu poslednímu, trestajícímu přírazu a vyprázdnil své horké semeno hluboko do mě.

Na dlouhý okamžik těžce zůstal ležet na mé roztřesené postavě. Jeho horký, trhaný dech se mi otíral o pot, který se mi hromadil na krku. Jeho masivní hruď se zvedala proti mým holým zádům a srdce mu v těžkém rytmu bušilo o mou kůži. Pak mu velké prsty sklouzly po mé noze. Překvapivě začal jemně třít tu pálící červenou stopu, kterou mi před chvílí drsně zanechal na stehně. Bizarní něžnost jeho doteku poslala mou myslí další vlnu zmatku. Jak mohou tytéž brutální ruce, které chladnokrevně popravily člověka, tytéž ruce, které mě uhodily, abych se podvolila, teď hladit mou kůži s takovou něžnou péčí?

Bez jediného slova vytáhl svůj penis z mého vlhkého středu. Ta náhlá absence jeho tepla mě roztřásla. Slezl z masivní postele a zamířil rovnou do koupelny, jeho těžké kroky se vzdalovaly přes dřevěnou podlahu.

Zůstala jsem sama, zoufale jsem popadla odhozené prostěradlo a přetáhla si ho přes své roztřesené, zneužité tělo. Stočila jsem se do pevného klubíčka, objala si kolena a čekala v ohlušujícím tichu té rozlehlé ložnice.

Když dveře od koupelny konečně cvakly, Marcello se vrátil oblečený pouze v bílém ručníku nízko zavěšeném kolem svých úzkých boků. Na jeho široké hrudi se držely kapky vody a stékaly dolů po hlubokých liniích ve tvaru V na jeho břiše. Zoufale jsem bojovala proti nechtěnému nutkání obdivovat jeho vypracovanou, božskou postavu. Jeho úchvatně pohledný zevnějšek nebyl ničím jiným než nebezpečnou, klamavou fasádou pro neuvěřitelně ošklivého, násilnického zločince číhajícího uvnitř. Byl to jed zabalený do nádherného balení.

Prohlédla jsem si tu obrovskou místnost a uvědomila si, že mé oblečení není nikde v dohledu. Neměla jsem spodní prádlo, šaty, nic, čím bych se zakryla, kdybych měla opustit tuhle postel. Z pomyšlení na to, že mu budu čelit, mi srdce bušilo do žeber, ale neměla jsem jinou možnost.

Neohrabaně jsem si odkašlala a donutila se najít svůj hlas.

„Nemůžu najít své oblečení...“ řekla jsem a svírala silné prostěradlo až pod bradou.

Když jsem mluvila, vzhlédla jsem k němu. Nějakým způsobem bylo o něco snazší udržet přímý pohled těch klidných, jiskřivě modrých očí, i když jsem věděla o tom monstru, které se za nimi skrývá. Byly jasné a pevné, bez té děsivé prázdnoty, kterou jsem viděla těsně předtím, než včera stiskl spoušť.

Zůstala jsem zticha, sledovala ho a čekala na jeho odpověď.