Pohled autora

Vroucí zuřivost v Sienině krvi dosáhla explozivního vrcholu přesně v okamžiku, kdy plně zpracovala výjev před sebou. Caleb, její domnělý bezpečný přístav, byl zašitý v zastrčeném rohu klubu. Nelíbal se jenom s jinou holkou. Měl obličej zabořený mezi její roztažená stehna a jazykem jí lízal kundu. Bez jakýchkoli zábran dráždil její klitoris, obklopený stíny odlehlého boxu. O chvíli později se zvedl. Pusu měl kluzkou od dívčiných tekutin, když přimáčkl své rty na její ve vlhkém, vášnivém polibku.

Siena přistoupila blíž, její těžké boty tupě narážely do lepkavé podlahy. Její impozantní přítomnost ho vyrušila a prořízla se oparem jeho chtíče. Caleb přerušil polibek a prudce se otočil. Oči se mu rozevřely ve slepé panice, když se zběsile snažil upravit si oblečení.

„Sieno, myslel jsem, že nepřijdeš.“

Zoufale ze sebe vysoukal výmluvu a zíral na ni jako zvíře oslněné reflektory.

„Asi jsem ti zkazila plány.“

Vyplivla nepříčetně, její hlas kapal jedovatým hnusem. Zírala na jeho mokré rty a žaludek se jí obracel nutkáním zvracet.

V zoufalé snaze zachránit situaci si Caleb hřbetem ruky otřel pusu. Vystoupil z boxu a pokusil se zkrátit fyzickou vzdálenost mezi nimi.

„Ne, přísahám, že to byla jen hloupá sázka. Nic s ní nemám. Slibuju. Víš, že tě miluju.“

Žadonil s falešnou upřímností a natáhl ruku, aby se dotkl její paže.

Když udělal krok blíž, převzaly u Sieny velení její instinkty pro přežití a zaslepující vztek. Bez jediné vteřiny váhání se natáhla přes pult a popadla těžkou, poloprázdnou lahev tvrdého alkoholu přímo z vedlejšího baru. Máchla paží v širokém oblouku a rozmlátila silné sklo přímo o jeho lebku.

Sklo se s hlasitým prasknutím roztříštilo. Caleb šokovaně zasténal, chytil se za krvácející hlavu a zavrávoral dozadu.

Siena nečekala, až se vzpamatuje. Vzápětí mu uštědřila brutální, bleskový kop přímo do rozkroku. Rána tvrdě dopadla. Caleb vydal agonizující výkřik, padl na kolena v mučivé bolesti a svíral si rozdrcené koule.

„Tohle máš za to, že jsi mě jenom využíval.“

Prohlásila s ledovým odstupem a sledovala ho, jak se svíjí na špinavé podlaze. Otočila se na ohromeného číšníka, který stál za barem jako přimrazený.

„Tu rozbitou lahev mu naúčtujte.“

Chladně muži nařídila, načež se otočila na podpatku a nakráčela z klubu pryč se vztyčenou hlavou.

Avšak ve chvíli, kdy Siena vyšla do štípajícího chladu osamělé noci, její drsná fasáda se zhroutila. Oči se jí zalily slzami zrady. Caleb pro ni představoval jediný únik z otcovy dusivé, toxické domácnosti. V mysli jí konečně svitla ta zničující pravda. Dahlia měla ohledně jeho skutečné povahy celou dobu pravdu. Využíval ji, aby za něj dělala úkoly, kryla jeho směny na brigádě a manipuloval s ní, aby riskovala své bezpečí a tajně se s ním scházela. Vzdala se svého panenství kvůli lháři, kterému šlo jen o vlastní fyzické uspokojení.

Siena si zlostně utřela oči, aby tu slabost vymazala.

„Do prdele s tím bastardem, nezaslouží si moje slzy.“

Zamumlala do prázdného vzduchu. Upravila si zmačkané šaty a očima pátrala na ulici po taxíku. Párty uvnitř stále divoce jela, takže venek zel prázdnotou, až na pár vyhazovačů kouřících u vchodu.

„Slečno, tady taxíka neseženete. Běžte dolů na hlavní třídu.“

Nadhodil hrubý sekuriťák letmou radu a ukázal cigaretou směrem ke vzdálené křižovatce.

Siena na znamení souhlasu přikývla a zrychlila krok po prázdné, slabě osvětlené silnici. Tato konkrétní oblast byla nechvalně proslulá násilnou kriminalitou. Blikající pouliční lampy vrhaly proti cihlovým zdem dlouhé, zlověstné stíny. Zrychlila krok, srdce jí bušilo o žebra, když se jí po kůži rozlil zvláštní chlad.

Náhle od křižovatky přijelo elegantní černé auto s tmavě tónovanými skly. Srovnalo se s jejím zběsilým tempem chůze a motor předl jako plížící se predátor.

Z místa spolujezdce vystoupil obrovský, zastrašující muž v elegantním černém obleku. Zablokoval jí cestu a pod mdlým světlem pouliční lampy předstíral slušné chování zmateného člověka.

„Promiňte, ale můžete mi ukázat cestu do ulice Bleak?“

Zeptal se hlubokým, chraplavým hlasem.

Siena okamžitě pojala podezření ohledně jeho dokonalého oblečení. Muži v oblecích šitých na míru se nepotulovali uprostřed noci po téhle zchátralé oblasti a neptali se na cestu.

„Jsem si jistá, že máte Google mapy.“

Odsekla s ostrým sarkasmem a okamžitě se pokusila odejít, udržujíc si od jeho tyčící se postavy velký odstup.

Když si muži uvědomili, že jejich slušná lest selhala, upustili od svého divadla.

„Na to neskočí... Musíme ji donutit.“

Nařídil první muž svému skrytému partnerovi uvnitř vozidla.

Sienino tělo zaplavil čistý adrenalin. Rozběhla se do zoufalého sprintu po temném chodníku, boty jí duněly o beton. Ale pouhá velikost a rychlost těch obrovských mužů jim umožnila ji rychle přemoci. Přímo za ní se ozvaly těžké kroky a pak se jí na rameno snesla obrovská ruka.

„Pusť mě, ty zkurvenej bastarde!“

Zakřičela z plných plic. Siena zkroutila své tělo ze všech sil a máchla pěstí. Zasadila nesmírně tvrdý, kosti drtící úder přímo na nos svého hlavního útočníka.

Muž hlasitě zaklel, jak mu ze zničené chrupavky vytryskla krev. Rozzuřený náhlou bolestí zvedl svou těžkou ruku, aby ji srazil k zemi.

Jeho parťák narychlo zasáhl a chytil jeho zvednutou paži dřív, než rána mohla dopadnout.

„Tak si pospěš a uspi ji, idiote!“

Zavrčel v hluboké frustraci a odstrčil krvácejícího muže stranou.

Siena sebou divoce házela. Kopala muže do holení, drápala jim zápěstí a bojovala o přežití každou kapkou své síly. Jeden z mužů ji brutálně chytil za hrst blond vlasů a zaklonil jí hlavu, aby odhalil její zranitelný krk. Druhý muž jí vrazil studenou stříkačku přímo do těla.

Siena zalapala po dechu bolestí, ale silné sedativum zapůsobilo okamžitě. Svět kolem ní se rychle rozmazal. Slabé pouliční lampy se rozmazaly do zářících šmouh, než její ochablé tělo zalila naprostá temnota.

Když hrubě hodili její bezvědomé tělo na stísněné zadní sedadlo, krvácející muž si otřel obličej a naštvaně se na ni podíval.

„Ta děvka mi zlomila nos.“

Zanadával na její divokou sílu.

„Má to v krvi.“

Druhý muž se temně uchechtl, když zabouchli těžké dveře. Motor zahučel a černé auto odjelo do noci.

V krutém ranním světle propukla v Sienině chaotickém domově slepá panika. Dusivý obývací pokoj působil jako sud se střelným prachem čekající na výbuch. Její matka přecházela po podlaze a zběsile se dožadovala odpovědí od uslzené, roztřesené Dahlie.

„Dahlio, kde je Siena? Vím, že to víš. Říká ti všechno. To není vtip, Siena zmizela. Řekni mi, co se stalo.“

Hubovala ji matka, její hlas zněl pronikavě narůstající hrůzou.

Dahlia se pod obrovským tlakem konečně zhroutila. Po tvářích jí tekly slzy, když se podívala na své rozzlobené rodiče.

„Šla včera večer na párty za svým přítelem Calebem. Slíbila mi, že se do rána vrátí.“

Přiznala a hlas se jí lámal hrůzou.

Jarek seděl v čele jídelního stolu a popíjel černou kávu. Pouze si s hlubokým odporem povzdechl, absolutně nevyvedený z míry zmizením své dcery.

„Caleb je v nemocnici. Ráno mi volal Dexter. Siena ho praštila a utekla.“

Konstatoval tento fakt bez sebemenšího náznaku obav. S chladným, kamenným výrazem položil hrnek na stůl a naprosto odmítal pohnout byť jen prstem, aby svou pohřešovanou, zranitelnou dceru našel.

„Zničila mou pověst... Je mi jedno, kde teď je a co dělá... Je pro mě mrtvá.“

Dahlia udělala krok vpřed, s očima doširoka rozevřenýma nedůvěrou nad jeho krutými slovy.

„Otče, prosím... Co když má problémy? Nemá kam jít.“

Zoufale žadonila.

Jarek ji odmítl a bezcitně mávl rukou, aby ji umlčel.

„Stane se vůle Boží. Nevyrušuj mě.“

Zděšená naprostým nedostatkem rodičovského instinktu se její matka zastavila v přecházení a přistoupila blíž ke stolu. Její strhaná tvář byla náhle zasažena paralyzujícím děsem, když jí hlavou prolétla temná myšlenka.

„Jarku, co když... co když ji unesl on...“

Zeptala se a její hlas byl sotva víc než šepot.

„Pak je to jedině dobře pro všechny,“ odpověděl Jarek s tvrdým výrazem.