Přísahala bych, že jsem umřela a dostala se do nebe ve chvíli, kdy jsem uviděla svázaného Matthiase.

Bylo mi jedno, že vypadá napůl mrtvý nebo že mu skoro nezbyly žádné vlasy.

Zajímalo mě jen to, že žije a že ho vidím.

Ale o vteřinu později mě Grigoriho řev stáhl zpátky do pekla, ve kterém jsem se nacházela. Padl a jeho křik utichl, jako by ho někdo uťal.

„Grigori!“ vyrazila jsem ze sebe a vrhla s