ALEXA

Věděla jsem, že se s Nikou musím setkat osobně.

Tohle přece nemohla udělat.

Když jsem dorazila k jejímu bytu, zahlédla jsem ji, jak na mě kradmo vyhlíží z okna v patře.

A když otevřela dveře, nechala je pootevřené jen napůl. Stála přede mnou, nepozdravila mě ani mě nevyzvala, abych šla dál.

„Co chceš, Alexo?“ zeptala se suše.

„Řekla jsem ti to do telefonu,“ odpověděla jsem. „Chci