VINCENZO

Věděl jsem, že jsem ho udeřil silněji, než bylo nutné.

Ostrá bolest vystřelující mi paží nepramenila jen z nárazu pěsti do čelisti; vyvěrala ze vzteku, který ve mně stále nekontrolovaně řádil.

Tullio zavrávoral dozadu, zamrkal a pak se narovnal s klidným, posměšným náklonem hlavy.

„Za co to kurva bylo?“ zeptal se a rty se mu nepatrně zkroutily, jako by nevěděl, jestli má být nasraný