VINCENZO

Dveře práskly tak silně, až se zachvěly zárubně a obraz na stěně zadrnčel.

Tulliův těžký krok duněl chodbou a pak se rozhostilo těžké, husté ticho.

Ozvěna jeho bot na schodech ve mně doznívala ještě dlouho poté, co byl pryč.

A pořád jsem před sebou viděl jeho obličej.

To zlomení v hlase, když se ptal, odkdy věřím Cipherovi víc než jemu.

Vypadal spíš ublíženě než rozzuřeně. Ale cí