VINCENZO

Seděl jsem naproti němu s lokty opřenými o kolena a sledoval, jak se na židli svíjí.

Zápěstí měl svázaná za zády, ramena křečovitě napnutá, a pokaždé, když se pohnul, dřevo zavrzalo, jako by pod ním mělo prasknout.

Pot mu stékal po spáncích a ryl cestičky ve špíně na jeho tváři.

Košili už měl na rameni tmavě nasáklou v místě, kudy prošla má kulka. Vznášel se kolem něj pach železa,