VINCENZO

Večeře byla hlučná.

Hlučnější, než by se líbilo někomu, koho před pár dny postřelili, ale nechal jsem to být, protože děti si to zasloužily.

Cleo se smála něčemu v Silviově telefonu a zvuk jejího drobného chichotání projasňoval celou jídelnu.

Buster byl rozvalený pod stolem a ocasem občas bouchl o zem, jako by měl skvělou náladu.

Mého talíře jsem se sotva dotkl. Mezi stehy na boku, k