ALEXA

Dýchal, díky bohu, ale dech měl mělký, vlhký a chrčivý. Měla jsem pocit, že se mi srdce rozlomí vejpůl.

„Jsem v pohodě,“ zachraptěl jako ten největší idiot a dál si svíral bok.

„Drž hubu, nejsi v pohodě! Nemluv!“ Hlas mi bez varování přešel v jekot a třásla jsem se tak silně, že jsem sotva viděla.

„Jsem.“

„To se neopovažuj,“ štěkla jsem na něj a oběma rukama přitlačila na ránu. Dlaně js