AUTORSKÝ POHLED

„Konečně ses probrala?“ Luciano položil šálek čaje, ze kterého usrkával, a podíval se na Nadiu, jejíž oči se právě otevíraly.

„Já... já ještě žiju?“ zašeptala Nadia téměř neslyšně.

„Samozřejmě že ještě žiješ. Co sis myslela? Že jsi umřela na ten průstřel?“ zeptal se Luciano s úšklebkem na tváři.

Nadia na pár vteřin zavřela oči, když slyšela, jak se Luciano šourá a zvedá se ze židle