VICTOR DRAVEN

„Tady, krásko,“ zašeptal jsem, když jsem Val odsunul židli, aby se mohla posadit.

„Děkuju,“ zvedla mírně hlavu, aby se na mě podívala, zatímco usedala na židli.

Políbil jsem ji na tvář, než jsem přešel ke své židli a posadil se.

„Musíš mi říkat krásko a všemi těmi dalšími roztomilými voláními pokaždé?“ zasmála se Val.

„Samozřejmě. Když máš tu nejkrásnější, nejmilejší a nejrozkošnější