Po dlouhém a vyčerpávajícím dni plném krve a krutosti byl návrat k družce, která pokojně spala, pohledem pro bohy.

Voktor se usmíval při pohledu na Elowen, jak se choulí k polštáři s pootevřenými ústy. Tiše pochrupovala.

Voktor pomalu přistoupil k lůžku, naklonil se a políbil ji na rty, na což Elowen odpověděla tichým vzdechem. Stále spala, ale na jeho dotek reagovala přirozeně.

„Má krásná družko,