„Ne, prosím… pojď sem…“ vypravil ze sebe Torin stěží a každé slovo ho nesmírně bolelo. Měl pocit, jako by mu někdo rozdrásal hrdlo, a sotva popadal dech. „Prosím, neodcházej…“ Navzdory bolesti se stále pokoušel Elidru zadržet.

Elidru však zachvátila panika. Okamžitě popadla Bellaru, která dosud spala. Vzala dcerku do náruče a chystala se vyjít z pokoje, když vtom za sebou zaslechla hlasitou ránu.