Elidra nevěděla, co vládkyni odpovědět. Cítila, že ji konečně někdo skutečně chápe. Vládkyně dala hlas pocitům, které sama nedokázala vyjádřit. Věděla, jaké to je být bezmocná. Věděla, jaká je to potupa, když je žena zneuctěna takovým způsobem.

Nikdy by ji nenapadlo, že si i vládkyně prošla tolika hrůzami. Že kráčela stejným peklem.

Nakonec vládkyni objetí opětovala a usedavě jí plakala v náručí,