Pohled Vesper

První věc, kterou cítím, jak se mě vědomí snaží vytáhnout zpět, je žhavá, oslepující bolest. Proudí mi tělem, tak ostrá, že mi ukradne dech dřív, než se mi vůbec stihnou roztáhnout plíce. Zpanikařím. Strach mě sevře jako ocelová past. Nemůžu pohnout jediným svalem, aniž by mi roztřepenými nervy nevystřelila naprostá agónie. Mám pocit, jako by mi kůži někdo znovu celou rval na kusy.

U