Pohled Vaughna

Sedím v jejím pokoji ještě o něco déle a jen se dívám, jak spí.

Pokoj je tichý, až na pravidelný rytmus jejího dechu a tlumené nemocniční zvuky v pozadí, ale nic z toho nepůsobí prázdně. Ne, když je tu ona. Ne, když můj vlk po několika dnech konečně ztichl.

„Naše družka je tak nádherná,“ ozve se Titan.

„To ano, opravdu je, a myslím, že ani sama neví, jak moc,“ odpovím mu.

To je na t