Pohled Kaelena

Všechno je teď tak strašně v prdeli.

Nemůžu Vesper ani vidět.

A není to jen tím, že ji nesmím vidět – jde o to, jak se na mě podívala naposledy. Jako bych byl něco, před čím musí utéct, místo člověka, ke kterému dřív instinktivně natahovala ruce.

Ten výraz v její tváři, když mě v pátek spatřila, mi trhal srdce.

Ten strach – skutečný, surový, nehraný – se mi neustále přehrává v hlavě