Pohled Vesper

Přesně jako včera, když se probudím, Vaughn sedí v křesle vedle mé postele a čte si knihu.

Ležím tam a minutu ho jen pozoruju, vstřebávám ten jeho klid a uvolněné vystupování.

Neošije se. Nevypadá vůbec neklidně. Je prostě… stabilní. Jako by ho na světě nemohlo nic rozhodit, a už jen to samo o sobě způsobí, že se mi něco v hrudi uvolní.

„Je vážně hezkej,“ zapřede Kyra.

„Jo, je skoro