**Chloe**

Ryderův první vzkaz Trentovi zafungoval na jedničku. Hned druhý den ráno jsme se s Westem a Ryderem natlačili do stísněné kabiny Westova rezavého pickupu a jeli zpátky k mému domu. Celou cestu jsem zírala ven ze špinavého okýnka a žaludek se mi svíral do pevných, nechutných uzlů při pomyšlení, že uvidím svého ex. Když jsme zajeli na štěrkovou příjezdovou cestu, nebylo po Trentovi nikde ani památky. Dům v ranním světle stál tiše a mrtvě. Na nic jsem se neptala. Držela jsem hubu, vystoupila z náklaďáku a soustředila se jen na to, abych popadla své věci. Hodila jsem do vybledlé sportovní tašky malou hromádku oblečení a zapnula ji. Za deset minut už jsme byli zase na cestě. Obrovská váha mi spadla z hrudi, jak ten dům postupně mizel ve zpětném zrcátku. Nechala jsem za sebou místo, které fungovalo výhradně jako vězení, vědoma si toho, že se tam stejně nikdy necítila jako doma.

Život na Westově farmě v následujících týdnech přešel do pohodlné, ustálené rutiny. Dny jsem trávila venku. Pomáhala jsem na obrovském pozemku, krmila ukřičené hejno slepic a trhala plevel na předzahrádce. Ta manuální práce na mě působila ohromně terapeuticky. Pot a hlína mi pomohly ze sebe dostat to přetrvávající trauma a úzkosti, které mě dřív v noci držely vzhůru. Když zapadlo slunce, stála jsem v kuchyni a vařila večeři pro Westa a každého zbloudilého člena motorkářského klubu, který se zrovna ukázal ve vchodových dveřích.

Ryder se stal po večerech pevnou součástí našeho domu. Zůstával dlouho do noci, popíjel piva a smál se na verandě s mým bratrem. Všímala jsem si, jak jeho zelené oči sledují každý můj pohyb. Kdykoliv jsem prošla místností, abych přinesla čistý ručník nebo zamíchala hrnec, co vřel na sporáku, cítila jsem na sobě těžkou váhu jeho pohledu. Vždycky si našel výmluvu, aby se o mě svým širokým ramenem otřel, když jsme se míjeli v úzké chodbě. Každý jednotlivý moment, kdy došlo na fyzický kontakt s jeho tělem, mi v žilách vystřelila ostrá rána elektřiny. Z mého nitra se rozlévalo hluboké, těžké teplo, které mě nechávalo s rozpálenou kůží a vyraženým dechem.

Jednou v noci jsme seděli kolem otlučeného kuchyňského stolu a dojídali masivní porci smaženého kuřete s miskou máslové bramborové kaše.

West si odkašlal a položil kovovou vidličku na svůj prázdný talíř. „Takže, ségra. Přemýšlel jsem. Potřebuješ práci, že?“

Otřela jsem si mastnou pusu papírovým ubrouskem a přikývla. „Jo, to potřebuju. Celý týden jsem projížděla nabídky práce na netu. Tady v okolí se toho moc nenabízí.“

West střelil rychlý, nečitelný pohled po Ryderovi a pak se znovu soustředil na mě. „No, klub potřebuje někoho na výpomoc na bar. Znáš to. Roznášení pití, utírání stolů, udržování pořádku. Říkal jsem si, že by takováhle fuška mohla být přesně pro tebe.“

Nadskočila jsem na dřevěné židli a vykouzlila obří, upřímný úsměv. „To zní skvěle. Už celé týdny jsem zavřená tady na farmě. Opravdu bych ocenila změnu prostředí a vlastní výplatu.“

„Dobře. Začínáš zítra.“ West odstrčil židli a posbíral naše prázdné talíře. Odnesl tu hromadu do dřezu, vzal si z pultu krabičku cigaret a zmizel na zadní verandě zapálit si.

**Ryder**

Jakmile West vyšel ven, Chloe vstala a začala mýt špinavé nádobí. Zůstal jsem jako přilepený na svém místě u kuchyňského stolu. Moje oči sledovaly každý její pohyb. Nedokázal jsem od ní odtrhnout zrak.

Celé týdny zaplnila každou mou bdělou myšlenku. Její tvář, její hlas a ta sladká vůně její kůže pro mě dělaly zatraceně těžkým, ne-li nemožným, soustředit se na klubový byznys nebo cokoliv jiného. Seděl jsem v tlumeném kuchyňském světle a obdivoval její syrovou krásu. K dřezu kráčela ladným, lehkým krokem. Její dlouhé, štíhlé nohy sahaly z těsných ustřižených kraťasů a vypadaly naprosto dokonale. Roztřepená džínovina přesně kopírovala tvar toho jejího dokonalého zadečku. Zlaté blond vlasy jí v jemných vlnách padaly až do pasu. Poslední slabé paprsky zapadajícího slunce pronikaly skrz okno kuchyně a zachytily se v pramenech, až se rozzářily jako zlato. Měřila kolem metru sedmdesát, ale věděl jsem, že by její tělo dokonale zapadlo na to mé skoro dvoumetrové. Vypadala jako kráčející dokonalost.

Tvrdě jsem se kousl do spodního rtu. Když jsem ji sledoval, jak napouští nerezový dřez teplou vodou a mýdlem, hlavou mi vířily temné, sprosté myšlenky. Moje sebekontrola visela na naprosto tenounkém, roztřepeném vlásku. Držet se zpátky pro mě bylo jako fyzické mučení. Chtěl jsem natáhnout ruku, popadnout ji za boky a přirazit ji natěsno ke svému hrudníku. Chtěl jsem ochutnat její kůži.

Odstrčil jsem židli od stolu a postavil se. Sebral jsem z věšáku čistou utěrku a vyskočil na kuchyňskou linku hned vedle dřezu.

„Nech mě ti pomoct,“ zamumlal jsem.

Vzal jsem jí jeden kapající talíř rovnou z namydlených rukou. Přejel jsem suchou utěrkou přes jeho keramický povrch. Mé holé prsty se zdržely u těch jejích o vteřinu déle, než bylo nutné. Užíval jsem si ten ostrý elektrický náboj, co zajiskřil mezi naší kůží. Ta surová chemie mezi námi byla silnější po každé další výmluvě, kterou jsem si pro přiblížení se k ní našel.

**Chloe**

Jakmile Ryderovy masivní prsty zavadily o moje klouby, sjel mi po páteři žhavý mráz. Přinutila jsem se zvednout oči a podívala se na něj, jak seděl na okraji linky. Zíral dolů na mě. Jeho živé zelené oči vypadaly temně, točil se v nich tak silný hlad, až se mi zatajil dech v krku.

„Díky,“ podařilo se mi ze sebe vypravit.

Odtrhla jsem pohled a začala tvrdě zírat na mydlinkovou vodu ve dřezu. Několik minut jsme vedle sebe mlčky pracovali. Jediné zvuky v kuchyni byly tiché cinkání čistých talířů a hluboké, tlumené vrčení Westa, který zrovna na verandě mluvil po telefonu. Už jen ta naprostá velikost Rydera vysávala z místnosti všechen kyslík. Teplo sálající z jeho svalnatého těla mi zahřívalo holé paže.

V žaludku mi vykvetl náhlý záchvat zbrklé odvahy. Vytáhla jsem mokré ruce z namydlené vody a rovnou do něj prsty cákla. Na obličej mu dopadla sprška teplé vody a vsákla se do přední části jeho tmavého trička.

Podívala jsem se nahoru s provinilým úsměvem, očekávajíc nějaký uvolněný vtip, nebo na oplátku aspoň jemné rýpnutí. Místo toho na mě shlédl dolů s přimhouřenýma očima. Výraz v jeho tváři rázem zmrtvěl a nedal se z něj vyčíst vůbec nic. Žaludek se mi propadl až na zem. Na jazyku se mi utvořila zpanikařená omluva. Ale dřív, než mi ta slova stačila vůbec opustit ústa, koutky rtů se mu zvedly. Z hrudi se mu vydral hluboký, vrčivý smích. Zavrtěl hlavou a seskočil z linky. V podbřišku se mi usadilo hutné, těžké horko. Mrkla jsem po něm přes rameno. Stál tam, omotával si vlhkou utěrku kolem svých velkých rukou a v očích mu svítil nebezpečný, hravý záblesk.

Hlasitě jsem vypískla a vystřelila směrem do chodby.

Ryder byl příliš rychlý. Vyrazil vpřed a popadl mě kolem pasu jednou silnou paží. Trhl mnou dozadu, dokud mi páteř nenarazila do jeho tvrdé hrudi. Přes jeho vlhké tričko jsem cítila pevné, tvrdé roviny břišních svalů. Srdce mi bušilo do žeber jako lapený ptáček.

„Myslíš si, že jsi vtipná, co?“ zahučel mi do ucha.

Jeho horký dech mě ofoukl po citlivé kůži na krku. Vrtěla jsem se v jeho železném sevření a snažila se alespoň naoko předstírat boj o útěk.

„Vlastně jsem k popukání.“

Ryder využil svou váhu a jedním rychlým, plynulým pohybem mě otočil. Přitiskl mě rovně zádama na okraj linky. Z obou stran mých boků mu obrovské ruce přistály na žulové desce a uvěznily mě tam. Zvedla jsem bradu, abych se na něj podívala, zatímco se mé plíce praly o kyslík. Naše obličeje zůstaly jen pár centimetrů od sebe. Ze syrového tělesného tepla, které z něj sálalo, se mi celá tvář zalila ruměncem. Oči mu plály nezastíranou touhou. Sledovala jsem tlusté svaly v jeho hranaté čelisti, které tvrdě zaťal, jak svedl uvnitř sebe tu brutální bitvu proti vlastním impulzům.

„Andílku.“ Jeho hlas vyšel jen jako tiché, chraplavé zachroptění.

Zvedl jednu ruku z linky a sevřel mi tvář. Hrubým palcem mě jemně hladil po spodním rtu tam a zpět. Opřela jsem se do teplé tíhy jeho široké dlaně. Kůže se mi v každém místě jeho doteku úplně oživila. Dívala jsem se mu do očí a viděla ryzí, nefiltrovaný chtíč. Přes ty všechny blednoucí modřiny, co mi zdobily obličej, i tu drobnou hrbolku na hřbetu mého hojícího se nosu, jsem si díky tomu, jak se na mě díval, připadala nádherná. Cítila jsem se hodna přezdívky, kterou mi dal.

Naklonila jsem se vpřed a smazala tu malou mezeru mezi našimi tvářemi. Zoufale jsem chtěla zjistit, jak chutnají jeho ústa. Chtěla jsem cítit, jak se jeho rty zaboří do těch mých.

Po dřevěných podlahových prknech se rozléhalo těžké bouchnutí pracovních bot. West rozrazil zadní dveře a nakráčel do kuchyně.

Ryder stáhl ruku a odstoupil ode mě ve frenetickém spěchu. Během zlomku vteřiny jsme mezi námi udělali metr a půl rozestup. Otočila jsem se obličejem ke dřezu, s tvářemi hořícími žhnoucím ruměncem. Ryder se opřel ramenem o ledničku a snažil se vypadat ležérně. Vzduch v místnosti pořád praskal tím těžkým, doutnajícím ohněm z našeho přerušeného momentu.

„Všechno v pořádku?“ přinutila jsem svůj hlas, aby zůstal vyrovnaný, navzdory tomu chaotickému bubnování v hrudi.

West si hrubou rukou prohrábl vlasy. Čelist vypadala zaťatá a rozzuřená. „Jo. Jen klubový záležitosti. Nic, co by tě muselo trápit. Co se to tu děje?“

„Jenom pomáhám tvý ségře se špinavým nádobím.“ Ryder si zachoval naprosto klidný, vyrovnaný tón a v obličeji si držel masku dokonalé nevinnosti.

West pomalu přikývl hlavou. Nevypadal, že by tomu věřil. „Jasně. No, jdu si ven ještě zapálit. Rydere, přidej se, až tu skončíš. Musíme něco probrat.“

West otevřel ledničku, vzal hnědou láhev piva, odrazil z ní kovové víčko spodkem kapesního nože a pak se vydal zase ven.

**Ryder**

Stál jsem v kuchyni a sledoval, jak mi můj andílek uniká nahoru po dřevěných schodech. Její dlouhé blonďaté vlasy se s každým krokem pohupovaly ze strany na stranu. Jemné, rytmické houpání jejích boků si uzurpovalo naprosto celou mou pozornost. Chtěl jsem jí svýma rukama sjet každý palec té jemné kůže. Z toho našeho krátkého momentu, kdy jsem ji uvěznil u linky, mi úplně vřela krev. Představoval jsem si, jak jde do svého pokoje sama. Zajímalo mě, jaký druh hříchu tam za zavřenými dveřmi vyvede. Z té živé představy toho, jak objevuje svoje vlastní tělo a poddává se svému sladkému potěšení, mě úplně rozbolel rozkrok. Chtěl jsem jít nahoru po těch schodech a podat jí pomocnou ruku. Chtěl jsem použít prsty, jazyk nebo tvrdou erekci, která právě teď napínala tvrdou džínovinu mých kalhot. Chtěl jsem jí ten svůj pták zabořit pěkně hluboko do ní. Drápala se do mé příčetnosti bolestivým a svěráku podobným stiskem. Chtěl jsem udělat cokoliv, jen abych ji pod sebou viděl svíjet se v čisté extázi, svlečenou donaha a sténající mé jméno.

Vydal jsem ze sebe těžký, frustrovaný povzdech a odtrhl oči od prázdného schodiště. Zamířil jsem k zadním dveřím najít Westa. Věděl jsem, že se mi dnes večer další šance ochutnat její rty už nenaskytne. Ale jen pomyšlení na ni, mokrou a dychtivou, mi způsobovalo na kůži úplné mravenčení.

Otevřel jsem dveře se síťkou a vyšel ven na zadní verandu. Chladný noční vánek poskytl menší dávku úlevy od toho dusivého horka v kuchyni. West se opíral o dřevěné zábradlí. Zíral ven do naprosto černé tmy na dvoře. Z prstů mu volně visela napůl prázdná pivní láhev.

„Nad čím přemýšlíš, brácho?“ přišel jsem blíž a svalil celou svou váhu do jednoho z obnošených dřevěných křesílek.

West si dlouze potáhl z cigarety a vyfoukl kouř ven do tmy. „Trent tu čmuchal kolem. Vyptává se na Chloe.“

Zaťal jsem zuby. Svaly v čelisti se mi uzamkly při sebemenší zmínce toho ubohého hajzla. „Na co se vyptává?“

„Na to, co mě nutí si myslet, že se ještě kurva nepoučil. Myslel jsem, že jsi říkal, že ses o to postaral.“ West otočil hlavu a zpražil mě pohledem.

Naklonil jsem se vpřed a položil si předloktí na stehna. „Postaral. Ten zmrd je asi blbější, než jsme si mysleli.“

West naposledy potáhl z cigarety. Odklepl žhnoucí zbytek do trávy a filtr zahodil do staré plechovky od kafe u dveří. „Sežeň kluky a běžte mu dát další lekci. Nepotřebujeme, aby se nám tenhle odpad vymstil. Moje ségra už nemusí promarnit ani vteřinu svýho života tím, že se bude ohlížet přes rameno kvůli tomu kreténovi. Prošla si peklem už dost. Vyřeš to. Jdu spát. Uvidíme se zítra v klubu, ty hulibrku.“

„Sladký sny, tupoune,“ odpověděl jsem s temným smíchem bez náznaku humoru.

West vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Zvedl jsem se z dřevěné židle. Žilami mi pumpoval chladný, brutální vztek, který nahradil přetrvávající chtíč z kuchyně. Zvedl jsem ze zábradlí na verandě koženou bundu a těžkou helmu. Přešvihl jsem nohu přes sedadlo své motorky a motor nakopl k životu. Hlasitý, hrdelní řev výfuku se rozlehl přes prázdnou zemědělskou usedlost. Zatáhl jsem za plyn, řítil se po štěrkové příjezdové cestě a mizel do černé noci jen s jediným brutálním cílem v hlavě. Trent potřeboval trvalou připomínku toho, aby kurva držel hubu.