Když jsem vcházel do kaple, žaludek se mi svíral. Věděl jsem, že moje malá bublina domácího blaha dřív nebo později praskne, ale doufal jsem, že by to mohlo počkat aspoň do doby, než se moje děcko narodí. Vlastně jsem to ale věděl moc dobře. Už měsíce byl klid. Až moc velkej klid.

Kaple už byla plná, vzduch byl prosycenej cigaretovým kouřem. Cítil jsem váhu pohledů svejch bratrů, nevyřčený otázky