Rackové ječeli, jako by se blížil konec světa, a jejich pronikavý křik přehlušoval ticho, které mezi mnou a Ryderem zavládlo. Seděli jsme na terase, ranní slunce už nepříjemně pálilo, na zátylku se mi lepil pot, zatímco jsem usrkávala vlažnou kávu. Ryderův telefon ležel na stole mezi námi, zhasnutý a bez života, ale absence jakýchkoliv novinek působila mnohem tíživěji, než by mohl jakýkoli telefon