Druhého dne ráno proniklo závěsy slunce a vymalovalo pokoj měkkými zlatavými tóny. Pohnula jsem se a zamžourala do jasu, zatímco mě Ryderova paže sevřela o něco pevněji. Dýchal zhluboka a pravidelně, tvář měl uvolněnou spánkem. Chvíli jsem ho pozorovala – jak se mu zvedá a klesá hruď, jak se jeho řasy dotýkají tváří. Bylo na něm něco neuvěřitelně pokojného, když z něj opadla ta obvyklá ostražitost