POV DESMOND

Odtáhnu zrak od zářivě červené látky, která se lepí na dospívající dceru mého nejlepšího přítele, a přinutím se zaměřit pozornost zpět na brunetku, která stojí přede mnou. Hruď mi zaplaví těžká vlna viny a frustrace. Zoufale chci vědět, co se to sakra děje v mé vlastní zmatené hlavě. Právě jsem se přistihl, jak zírám přímo na Dianina prsa. Je jí sedmnáct. Má v sobě dravou, podmanivou energii a tělo, ze kterého by starší ženy bledly závistí, ale je naprosto nedotknutelná. Znám ji od dětství. Kdy jsem se na ni začal takhle dívat?

Chloe mi odvážně přejede rukou po hrudi. „Posloucháš mě vůbec?“

Zhluboka, pomalu se nadechnu a nasadím nucený, zdvořilý úsměv. „Promiň, krásko. Co jsi říkala?“

Nakloní se blíž a v hlase jí zaznívá hravost. „Chtěla jsem tě lépe poznat, Desmonde.“

Nezavřela pusu deset minut v kuse. Před měsícem bych ji odtáhl zpátky k sobě do bytu a mrdal ji tak dlouho, dokud by nezapomněla vlastní jméno. Dnes necítím nic. Nula jisker.

Vytáhnu z kapsy telefon a připravuji ústupovou strategii. „Dej mi své číslo a já ti někdy zavolám.“

Málo času, co jsem strávil snášením této jednostranné konverzace, je víc než dost na to, abych věděl, že rande nepřipadá v úvahu. Mluví až moc a já na to nemám trpělivost.

Vychrlí své číslo se zářivým úsměvem. „Jasně, zapiš si ho.“

Ťuknu na obrazovku a uložím si její číslo do kontaktů pod jménem *Nikdy nevolat*.

Září štěstím, o mém podvodu nemá ani tušení. „Jmenuju se Chloe.“

„Dobře, Chloe. Ozvu se ti.“

Zastrčím telefon, vyhnu se jejím natahujícím se rukám a odejdu na přelidněnou terasu. Chloe je krásná, ale můj nezájem není jen kvůli jejímu nadměrnému mluvení. Drsná, nepopiratelná pravda je, že od toho maškarního večírku před měsícem se má mysl zafixovala na jednu jedinou osobu. Jsem posedlý tou maskovanou ženou, která mě nechala, abych ji připravil o panenství, jen aby mě pak nechala trčet na záchodech se strohým prohlášením, že naše setkání bylo chyba.

Thomas věří, že jde jen o to, že mé obrovské ego utrpělo odmítnutím. Odmítnutí je pro mě vzácné, ale můj nejlepší přítel se plete. Vím, že to sahá hlouběji. Ta tajemná žena ve mně probudila něco dravého a stravujícího. Od chvíle, kdy vyběhla z těch dveří, jsem s žádnou jinou ženou nedokázal cítit ani hovno. Není to tím, že bych se nesnažil. Pokusil jsem se vyspat s jinými ženami, abych si vyčistil hlavu. Poskytl jsem jim potěšení, ale mé tělo bylo otupělé.

Dohání mě to k šílenství, obzvlášť s těžkým vědomím toho, co jsem si od ní vzal. Aspekt panenství mě pronásleduje dnem i nocí. Viděl jsem krev na kondomu. Vzal jsem si její panenství na studených kachličkách veřejných toalet. Ta otázka mě mučí každý den. Proč si ze všech lidí vybrala zrovna mě, aby přišla o panenství? Záhada přiživuje tuhle stravující posedlost a svírá mé myšlenky jako svěrák.

Connor s chladným pivem v ruce padne do křesílka na terase vedle mě. „Potřebuju si zašukat.“

Opřu se do polštářů. „A co já s tím mám společného?“

Connor si ztěžka povzdechne a sleduje pohyb u vody. Jeho oči se zafixují na kamarádku jeho sestry, Valerii, jak kráčí po okraji bazénu. „Jen si ulevuju. Byla by Diana hodně naštvaná, kdybych si něco začal s Valerií?“

Odpověď si ani nepotřebuji promýšlet. „Hmm. Ano.“

Connor se lišácky usměje. „Nemusí to vědět, ne?“

Věnuji mu přísný, varovný pohled. „Connore, zlomíš té ubohé holce srdce a tvoje sestra ti pak za odplatu rozbije ten tvůj zasranej ciferník. Nech ji na pokoji.“

Trochu to zdramatizuje a položí si ruku na srdce. „Kdo by tě slyšel takhle mluvit, myslel by si, že jsem nějaké monstrum.“

Temně se zasměju. „Skoro jo.“

Connor si dlouze lokne piva, než na mě upře svůj zkoumavý pohled. „A co ty, strýčku? Nehodláš si konečně najít přítelkyni a usadit se?“

Zavrtím hlavou a tu představu odmítnu. Rozhlédnu se po rozlehlé zahradě na smějící se páry a rušné rodiny. Ve vzduchu visí vůně grilovaného masa a mísí se se zvukem šplouchající vody. Všichni moji přátelé si vybrali cestu manželství a dětí. Já tu ve čtyřiceti letech stojím sám, bez jediné vazby.

Hluboko v kostech vím, že by tu nikdo nepochopil ani nepřijal mé pevné rozhodnutí zůstat nezadaný. Nepotřebují tomu rozumět. Moje vnitřní úvahy byly vždy jednoduché a brutálně efektivní. Dávám přednost samotě. Když jsem sám, nikdo nemá moc mi ublížit. Nikdo mě nemůže zklamat. Nikdo mě nemůže opustit.

Už dávno jsem se naučil, že nesmím nikdy od nikoho nic čekat. Když si své srdce držím zamčené, zabráním neopětovaným citům, aby se uchytily. Když v tom nejsou žádné hluboké city, neexistuje žádné utrpení. Někdo by mohl mé emocionální zdi vnímat jako slabost, ale to je mi fuk. Je to můj mechanismus přežití. Žiju takhle roky a přesně takhle mi to vyhovuje.

Stroze to konstatuji a ukončím tím debatu. „Rád jsem sám.“

Connor se zazubí a zvedne láhev. „Chci být jako ty. Nechci se na nikoho vázat.“

„Radši sám než ve špatné společnosti.“

Jakmile ta slova opustí má ústa, skupina hlučných hostů skočí do hluboké části bazénu. Masivní vlna studené vody se přelije přes betonový okraj a šplouchne nám přímo na nohy.

Connor vyskočí, aby ze šortek setřásl vodu, a naštvaně zařve. „Vy zkurvysyni!“

Diana šlape vodu uprostřed bazénu. „Pojď, Connore, vlez tam!“

Když to Connor okamžitě odmítne, Diana přimhouří své jasné, vyzývavé oči a zaměří svůj zrak přímo na mě. „To tam prostě zůstaneš sedět s tímhle starým mrzoutem?“

Plave ke kraji a opře se pažemi o betonový okraj bazénu. Mokré vlasy se jí lepí na ramena. Kapičky průzračné vody pomalu a dráždivě stékají po hlubokém výstřihu na hrudi a zastavují se o vršek jejích červených bikin.

*Soustřeď se, Desmonde.*

V duchu si opakuji tu zoufalou mantru a snažím se pamatovat na zásadní fakt, že ta dívka přede mnou je dospívající dcera mého nejlepšího přítele, ne povolná žena v baru. Přinutím oči vyjet nahoru k její tváři a zatnu čelist.

Nad její drzostí nadzvednu jedno vyzývavé obočí. „Starým mrzoutem?“

Diana zvrátí hlavu dozadu a zasměje se, je to krásný, čistý zvuk, který proráží hluk večírku. Její tváře zčervenají do sytě růžové. „Ano! Vy tu jen tak drbete. Běžte se bavit.“

Zeptám se jí zvědavě. „Co je pro tebe zábava?“

Zčervená ještě víc, zaskočená mou pozorností. „Jsem tady v bazénu.“

Connor svou sestru nemilosrdně popichuje. „Ale jdi, spratku, běž si hrát s panenkama!“

Diana mu drze ukáže vztyčený prostředníček a hladce se potopí po zádech do vody, až zmizí pod hladinou.

Zůstanu tam, kde sedím, a tiše pozoruju chaos večírku, přesně jak to dělám vždycky. Jsem tichý chlap. Hledím si svého a sleduju svět, jak se kolem mě hýbe.

Ale můj vynucený odstup se o chvíli později roztříští.

Diana plave k mělčině. Jakmile popadne kovové madlo a začne lézt po schodech z bazénu nahoru po boku Valerie, jasné sluneční světlo zachytí kapičky vody, které se třpytí po celé její hladké kůži. Snažím se odvrátit zrak. Přikazuju svému mozku, aby se podíval kamkoliv jinam, ale můj mimovolný pohled mě zradí. Oči mi sjedou po celé délce jejích mokrých zad, těžce klesnou a úplně se zastaví na křivce jejích hýždí, když vylézá z vody v titěrném spodním dílu bikin.

Dech se mi prudce zadrhne v krku.

Je to tam.

Přímo na její pravé hýždi je vytetovaná malá, dokonale vykreslená, nakousnutá jahoda.

Vzduch mi bolestivě vyletí z plic. V uších mi začne hlasitě zvonit a přehluší to hudbu i smích ze zahradního grilování. Upřeně zírám na ten inkoust, sleduju ten přesný tvar, specifický otisk zubů i naprosto stejné umístění. To tetování je na úplně stejném intimním místě, které jsem před pouhým měsícem svíral holýma rukama.

Pomalu zakroutím hlavou a na zátylku mi vyrazí studený pot.

Ne.

To je nemožné. Můj mozek se snaží zpracovat to vizuální potvrzení a bojuje proti děsivé realitě. Diana je Thomasova dcera. Je to teenagerka.

Diana nemůže být ta žena, kterou jsem ošukal na těch záchodech.

Ale důkaz je vpitý přímo do její kůže a zírá na mě pod spalujícím letním sluncem.