***POV DIANA***

Uběhl vyčerpávající měsíc od noci maškarního plesu. Těžké vzpomínky na ten večer neúprosně straší mé dny. Omamná vůně jeho mužské kolínské, drtivá váha jeho hrubých rukou, které mi svíraly boky, a sálající teplo jeho velkého těla tisknoucího se na to mé ve tmě ve mně zanechávají palčivou touhu po dalších jeho dotecích. Kůže mi hoří fantomovým pocitem, jak do mě hluboko klouže. Mezitím je Desmond nadále pohlcený svou zběsilou misí s cílem odmaskovat tu tajemnou ženu, do které na záchodech pronikl. Odložil na druhou kolej svůj lukrativní byznys i osobní život jen proto, aby to podpořilo tohle vyčerpávající pátrání.

„Nějaké novinky?“ zeptá se Desmond.

Usadí své velké tělo na kožený gauč v obýváku přímo vedle mě. Je bez košile. Jeho vyrýsované břišní svaly jsou plně vystaveny na odiv, zalité jasným odpoledním světlem, které proniká skrz okna od podlahy až ke stropu. Ve volném sevření drží studenou láhev piva. Kondenzovaná voda stéká po hnědém skle a odráží náhlý vzestup teploty, který mi zaplavuje žíly.

Těžce polknu. V krku mám sucho a oči mě zrazují tím, že sklouznou dolů k jeho odhalené hrudi. Přinutím se vrátit pohled zpátky na svítící obrazovku mého telefonu a bojuji za udržení aury nenucené lhostejnosti. „Žádné.“

„Nemožné.“ Jeho hluboký hlas se zvedne v čirém rozhořčení a frustraci. „Strávili jsme poslední měsíc obvoláváním každé jedné ženy z toho obrovského seznamu hostů.“

„To je jasný znamení od vesmíru, abys na ni prostě zapomněl.“ odpovím a držím hlas napjatý, abych potlačila svou stoupající úzkost.

Otočí hlavu, aby se mi podíval přímo do očí. „Diano, já se jen tak nevzdávám. Já ji najdu.“

Na jednu děsivou vteřinu jsem blízko tomu, abych se pod jeho těžkým pohledem zlomila. Nutkání zakřičet, že ta žena, kterou hledá, sedí přímo vedle něj, mě pálí na špičce jazyka. To tajemství mi drásá hrdlo. Ale paralyzující strach z jeho nevyhnutelné reakce funguje jako neproniknutelný trezor. Ten strach, kombinovaný s hrůzou z toho, že by můj přehnaně ochranitelský otec zjistil temnou pravdu o tom, co mi jeho nejlepší přítel udělal, drží moje ústa zavřená.

Do obýváku vejde můj otec, naprosto ignorující to husté napětí visící mezi námi. Úspěšně tak přeruší mou vnitřní paniku. Dnes je to dvacet pět let od svatby mých rodičů, což je příležitost, kterou se rozhodli oslavit obrovskou grilovačkou na zahradě plnou přátel a širší rodiny. Otevřenými okny k nám doléhá hlasitý smích a veselá hudba, ostrý kontrast k těžkému tichu, které před chvílí místnost pohltilo.

Desmond plynule změní tón. Ukáže pivní lahví směrem k otci a chválí pevnou rodinnou dynamiku, kterou Thomas za ty roky vybudoval. „Gratuluju, příteli. Pětadvacet let v chomoutu.“

„Byla to ta nejlepší volba, jakou jsem kdy udělal.“ Můj otec září a v očích má hrdý záblesk.

„O tom nepochybuju. Vybudoval jsi krásnou rodinu.“ Desmond se dlouze, pomalu napije piva.

Můj otec namíří mastnou obracečku na grilování Desmondovým směrem. „A je nejvyšší čas, abys udělal to samé. Stárneš, Desmonde. Musíš potkat někoho výjimečného, usadit se a založit si vlastní rodinu dřív, než bude pozdě.“

Desmond si odfrkne a s přeháněním protočí oči. „Jsem svobodná duše, Thomase. To víš líp než kdokoli jinej! Zkus si mě jen představit, jak mě komanduje a svazuje jedna jediná žena. Ani náhodou!“

Můj táta do něj tvrdohlavě šije dál, zdůrazňuje hlubokou osamělost plynoucí z toho, když ti chybí každodenní, oddaný partner. Trvá na tom, že vracet se každý večer do prázdného penthousu musí nakonec ztratit své kouzlo.

Desmond se té představě zasměje. Hodí těžkou, svalnatou paži kolem tátových ramen a odvede ho uprostřed věty směrem k proskleným dveřím na terasu.

Hlodavá zvědavost mi sžírá žaludek. Chci vědět, jak Desmond hájí své věčné mládenecké stádium, když se na něj tlačí. Nicméně tvrdohlavě odmítám jít za nimi ven na zahradu a odposlouchávat jejich soukromý rozhovor. Zabořím se hlouběji do měkkých polštářů pohovky a bezcílně zírám do stropu.

„Jsem tady!“ zakřičí Valerie.

Vrhne se vpřed a povalí mě na pohovku. Náhlý fyzický náraz mi vyrazí dech z plic. Okamžitě do mě začne šít se svou nekonečnou energií, dožaduje se, abych se vysvlékla a šla s ní k bazénu.

„Slez ze mě, ty maniaku.“ Zasténám a strčím jí do ramene, abych si udělala prostor k dýchání.

„Co to děláš, že se schováváš v domě? Máme letní prázdniny! Pojďme se převléct do plavek a hned teď vyrazíme k bazénu.“ trvá na svém Valerie a tahá mě za ruku s neústupnou silou.

Záměrně jsem se schovávala v klimatizovaném domě, abych se vyhnula Desmondově polonahé přítomnosti. Být poblíž něj a jeho šílené posedlosti tou tajemnou ženou je speciální druh psychického mučení. Nicméně mi rychle dochází smysluplné výmluvy, jak bojovat s jejím pisklavým naléháním. Kdybych zůstala vevnitř ještě déle, moje chování by všem ostatním připadalo jen podezřelé.

Poražena její energií, vleču se nahoru do své prostorné šatny. Zastavím se před svou obrovskou sbírkou plavek. Přejedu očima po různých látkách, než udělám záměrnou volbu. Přeskočím skromné jednodílné plavky. Místo toho si vyberu maličké, zářivě červené šňůrkové bikiny. Natáhnu tenkou látku na tělo a doufám, že mi dokonale obepne křivky a polichotí mé postavě. Trojúhelníky látky mi stěží zakrývají prsa a šňůrky na zavazování mi sedí vysoko na bocích. Tohle všechno dělám s tajným, palčivým úmyslem donutit určitého staršího muže, aby se na mě podíval přesně tím způsobem, po jakém toužím. Rychle na sebe hodím roztřepené, ustřižené džínové kraťasy a vyjdu zpátky na chodbu.

Valerie netrpělivě čeká u schodiště, přešlapuje z nohy na nohu. „Vážně doufám, že si mě dneska tvůj bratr všimne.“

Oči má rozšířené vzrušeným očekáváním, když míříme dolů.

„Můj bratr je vůči ženským necitlivý. Budeš jen trpět, jestli se s ním zapleteš.“ varuji ji s brutální upřímností.

Svého staršího bratra Connora miluju, ale znám tu drsnou realitu. Zatímco mě zarputile chrání, hlídá, aby se mým směrem nepodíval ani jeden kluk, k bezpočtu holek, se kterými příležitostně chodí, se chová jako naprostý, bezcitný kretén. Láme jim srdce, aniž by nad tím podruhé přemýšlel. Odmítám dovolit, aby se z mojí nejlepší kamarádky stala jen další brečící holka, kterou po sobě zanechá.

„Ale on je tak nádherný.“ povzdechne si Valerie zasněně, moje varování s ní vůbec nehne.

„Jestli si chceš nechat zlomit srdce, tak prosím.“ řeknu jí stroze, když dorazíme k proskleným posuvným dveřím.

Vejdeme do rozlehlé grilovací zóny. Zahrada je narvaná hosty, kteří se smějí, pijí studené pivo a plavou v obřím bazénu. Vůně grilovaného masa a sladkého opalovacího krému visí těžce ve vlhkém letním vzduchu. Když děti skáčou do hlubší části, na betonovou dlažbu stříká voda. Téměř okamžitě se k nám stočí několik párů očí. Mezi nimi je i pár starších, ženatých mužů, jejichž pohledy mi přejíždějí po vršku bikin s podlým, odporným úmyslem. Můžu cítit, jak se mi jejich slizké pohledy plazí po odhalené kůži.

Ignoruju je. Očima skenuju hustý, chaotický dav a hledám specificky Desmondovu vysokou postavu. Proplétám se hloučky klábosících příbuzných, srdce mi buší ve stabilním rytmu do žeber.

Uvidím ho. Je izolovaný ve vzdáleném rohu terasy a stojí poblíž stíněné markýzy. V pasti ho drží velmi animovaná, divoce gestikulující brunetka. Má na sobě upnuté šaty a zdá se, že na něj mluví bez přestání. Pusa jí jede na plné obrátky a občas se natáhne a dotkne se jeho pevné hrudi.

Když ho však z dálky pozoruji, je jasné, že nevnímá jediné slovo, které říká.

Hlavu má od ní odvrácenou. Dívá se nehybně, s laserovým soustředěním přímo na mě.

Vzduch mezi námi jakoby praskal a hořel navzdory vzdálenosti a okolnímu davu. Na ten letmý, bezdechý moment vidím, jak jeho tmavé oči těžce klesnou. Zírá přímo na má prsa a jeho pohled hladově prodlévá na zářivě červené látce vršku mých bikin. Ten surový, nefiltrovaný žár v jeho očích mi sešle divoké vzrušení přímo dolů po páteři. Je to nepopíratelný pohled muže chyceného do spárů zakázané přitažlivosti.

Když si uvědomí, že byl přistižen, jak zírá na dospívající dceru svého nejlepšího přítele, přes jeho ostré rysy přeběhne záblesk něčeho, co připomíná paniku. Prudce odvrátí pohled. Vrátí svou vynucenou pozornost zpátky k nic netušící brunetce, která dál bez jediné pauzy pokračuje ve svém neúprosném, jednostranném monologu.