***POV DESMOND***

Zírám Dianě na záda, když vybíhá z kuchyně. Chci jít za ní a utěšit ji – vím, že se teď musí cítit hrozně a stydí se za celou tu situaci – ale nejdřív si musím vyjasnit věci s matkou a skoncovat s touhle nepříjemnou atmosférou jednou provždy.

„Po vší téhle nestydatosti si teď hraje na chudinku a brečí?“ Matčin hlas mě vytrhne z myšlenek. Otočím se k ní a pohlédnu jí přímo do očí.