Pohled Madeline

„Opravdu tam musím jít? Nejsem na tyhle typy večírků zvyklá,“ zanaříkala jsem a opřela hlavu o plyšové polštáře křesla.

Ronan se na mě ani neohlédl. Stál před toaletním zrcadlem a upravoval si límeček ležérní, tmavé košile na knoflíčky, ve které jeho ramena vypadala dvakrát tak široká, než jaká už beztak byla.

Prohrábl si rukou tmavé vlasy, zkontroloval svůj odraz z několika úhlů a