Z pohledu Madeline

Cesta na večírek byla tichá, prostor mezi námi vyplňovalo jen tlumené předení motoru Ronanova auta, zatímco jsme projížděli temnými cestami kampusu.

Zírala jsem z okénka spolujezdce a sledovala, jak pouliční lampy protínají tmu, stále ještě trochu omámená tím, co se odehrálo v ložnici.

„Zio,“ ozval se Ronan a prolomil ticho, zatímco si upravoval úchop na volantu. „Můžu se tě na