Pohled Madeline

„Jsi tak nádherná, Madeline,“ zachraptěl a jeho hlas zněl hrubě a naprosto neovladatelně, když se naklonil, aby zabořil obličej do mého krku.

Svlékl si zbytek oblečení, a když se vracel ke mně na matraci, dech se mi zadrhl v hrdle.

Matné světlo z okna osvětlovalo linie jeho ramen a zastrašující délku jeho těla.

Najednou se mě zmocnila vlna ostychu. Až doteď se pro mě intimita vždyc