Pohled Nolana

Odpolední slunce dopadalo na tmavé dřevo mého konferenčního stolku a protínalo ticho bytu.

Opřel jsem se zády o polštáře na pohovce a natáhl nohu před sebe.

Berle už byly konečně pryč, nahradilo je jen lehké, neohrabané kulhání, kvůli kterému mě sice pořád bolelo stehno, když jsem ušel příliš velký kus cesty, ale dneska mi tělo připadalo prostě jen těžké.

Ticho prořízlo tiché zaklepá