Pohled Madeline

„Jste si jistí, že se na mě nezlobíte?“ zeptala jsem se a zvedla oči od čaje k rodičům sedícím naproti mně u kuchyňského stolu.

Táta se tiše zasmál, zavrtěl hlavou a položil hrnek na stůl.

„Zlobit se na tebe? Zlatíčko, proč proboha bychom se na tebe zlobili? Dáš nám vnouče.“

Naklonil se ke mně a pohladil mě po ruce, v očích měl teplo a ani stopu po odsudku, ze kterého jsem celou ce