Declan neodpověděl. Místo toho se obrátil k Eleně.

Elenin hlas byl plochý, bez špetky citu. „Všechno, co řekla Nessa, platí i pro mě. Prosím, odejdi.“

Declan se nuceně pousmál. „Leno, vážně to mezi námi musí být takhle?“

Eleninou tváří kmitlo podráždění. „Odcházíš, nebo ne?“

Declan ji nechtěl doopravdy vyprovokovat, a tak okamžitě ustoupil. „Dobře, už jdu. Jen... nezapomeň ten sendvič sníst, ano?