Tupý úder telefonu dopadajícího na podlahu vytrhl Elenu z její vnitřní spirály.

Zadívala se na hřbet Keiřiny ruky, zarudlý od jejího vlastního sevření, a instinktivně ucukla.

„Promiň. Nechtěla jsem... Já jen...“

Elena marně hledala slova, neschopná vysvětlit, co to do ní právě vjelo.

V tom prchavém okamžiku ji sevřela tak drtivá vlna děsu, že veškerý rozum vzal za své. Bez přemýšlení se vrhla vpře