Teplo Declanovy dlaně bylo tak konejšivé, až si Elena na prchavý okamžik přála, aby u ní takhle mohl zůstat napořád. Rozum však rychle převládl.

Jemně ho odstrčila a lhostejným tónem pronesla: „Nic to není. Jen děti kopou.“ Ruka jí sklouzla na břicho a v očích se jí mísilo podráždění s něhou. „Jsou den ode dne divočejší. Vzbudily tě?“

Pomyslela si: ‚Odkdy má Declan tak lehké spaní?‘

„Ne, už jsem b